Bonjour, jmenuju se Gwellaouen Nédellec, ale všichni mi tu říkají Gwell. Pocházím z Francie, konkrétně z Bretaně, kde jsem do svých 18 let vyrůstala. Žiju v Čechách od roku 2011, čemuž nemůžu ani já uvěřit, když o tom přemýšlím. Po maturitě jsem toužila po dobrodružství, cestování… Jeden z důvodů byl, že jsem se nedostala na vysoké školy, kam jsem chtěla. Řekla jsem si, že to budu brát jako příležitost a tak jsem chtěla využít ten volný čas ke zlepšení angličtiny… Slyšela jsem o evropského projektu „EVS“ (European Voluntary Service), který umožnuje mladým do 26 let být dobrovolníky kdekoliv v Evropské Unii. Celé léto jsem posílala životopisy a motivační dopisy všude po Evropě… Až mě jedno ráno zavolali ze Slovenska. Takto začala moje výprava na východ (pro francouze je cokoliv na východ od Německa „východ“ 😀 )
Na Slovensku jsem zůstala jeden rok. Naučila jsem se tam mluvit slovensky, objevila halušky, pirohy, knedlíky a ochutnala různé druhy alkoholů 😀
Po roce jsem se vrátila do Bretaně studovat na univerzitě. Začala jsem studovala angličtinu a poštěstilo se mi mít češtinu se skvělou učitelkou z Olomouce. Po bakaláři jsem chtěla znovu cestovat, adrenalin z cest mi chyběl. Na univerzitě jsem dostala nabídku se zúčastnit dalšího evropského projektu „Comenius“ a být asistentkou anglického jazyka ve škole. Vyplnila jsem žádanku a po pár měsících jsem dostala odpověď, že jsem byla přijata na ZŠ v Kolíně. Tato zkušenost měla trvat jen jeden školní rok, ale práce učitelky mě překvapivě dost bavila, tudíž jsem se rozhodla zůstat a pokračovat. Učila jsem ještě dalších 7 let na základních školách v Kolíně a okolí.
Po 8 letech jako učitelka jsem už potřebovala změnu. Dostala jsem nabídku pracovat jako obchodní zástupkyně pro velkou firmu, kde bych se starala o francouzský trh. Díky této práci jsem získala další zkušenosti a dovednosti. Nicméně jsem si uvědomila, že kancelářská práce není úplně pro mě a zatoužila jsem se živit kreativně. Takto postupně vznikl projekt La Goélette.
Proč palačinky? Protože palačinky miluji a také proto, že v Bretani mají palačinky velkou tradici, kterou bych tady chtěla zprostředkovat. Každý, kdo byl nějakou dobu pryč z domova ví, že jsou jídla, která nám dost chybí. U mě to byly palačinky a slané máslo. Ve Francii se totiž dají koupit připravené palačinky, které si pak ohříváme a plníme doma podle naších chuti (nebo podle toho, co máme doma). Tato dostupnost hotových palačinek má ovšem jednu nevýhodu a to, že umění přípravy palačinek („galettes„) se nepřenáší z generace na generaci. Po několika měsících, kdy jsem nemohla ochutnat dobré palačinky, jsem si řekla, že si je zkusím vyrobit sama. Začátky byly ale velkým zklamáním! Těsto se na pánvi velmi špatně roztíralo… zkrátka jsem se trápila! Pochopila jsem, že bez správného vybavení se neobejdu a jakmile jsem uviděla reklamu na elektrický palačinkovač, nebylo co řešit a rychle jsem si ho koupila. Záhy jsem zjistila, že manipulace s rozellem (stěrkou, kterou se těsto roztírá) je docela umění! Troufám si říct, že po dvanácti letech pokusů a omylů jsem se je naučila dělat natolik dobře, že se o ně s vámi mohu podělit 🙂
Určitě se ptáte, co znamená La Goélette. To slovo má vlastně dva významy, ten známější, je typ plachetnice se dvěma až sedmi stěžni, druhý, méně známý, je mořská vlaštovka. Symbol vlaštovky mi byl bližší, proto jsem si ho vybrala.
Děkuji, že jste mě četli až sem a brzy na viděnou na trzích 🙂